Jedno dopoledne na mě na jedné literární megapárty (každoročně konané na výstavišti v Holešovicích) vyšla jako parťák paní Věra B., editorka našeho pankáčsko-akademického plátku, noblesní to dáma s nepopiratelnym kouzlem. Upíjeli jsme spolu dvojitý presso a decentně propagovali náš přepěchovanej do it yourself mikrostánek. Rád jsem vedle ní jen tak seděl a pozoroval všechny projevy její slušnosti, záviděníhodnýho nadhledu a jemnýho humoru. Usmívala se a byla srdečná i k lidem nevrlým a morousům, co si narvali igelitky všim, co bylo zadarmo a bez pozdravu mizeli dál. Přitom jsme si přes čtyřicet let věkovýho rozdílu rozuměli i beze slov, mrknutím.
Odpoledne ji vystřídal kolega Honza a jen mi ten dojem z ní potvrdil. Říkal, že je prostě z tý svobodomyslný generace šededesátejch let, kdy byla teenager, a že si takhle nabitou auru nese celým životem. Pankáčka byla a bude i v důchodu.
A hned dodal, že to samý se bohužel nedá říct o jeho rodičích, o generaci, která se začala rozkoukávat až po šedesátým osmým, v šedivý, ustrašený době, kdy jim za zádama visel Gusta Husák. Pro ilustraci přidal vzpomínku, jak přišel jednou domů s tím, že škola jede na výlet na hory, že se mají nazítra přihlásit zájemci, jestli ho teda doma pustí. A jeho maminka odpověděla: „Tak počkej, jestli se bude někdo hlásit, a jestli jo, tak se taky přihlaš.“ Typická ukázka paranoidního chování. Toho, z jakejch hovadin a malicherností si lidi dělali starosti.
Různý deformace vidím i na mojí mámě (*1960). Vždycky za mnou přijde s nějakou úžasnou, převratnou informací, o který se právě dočetla ve víkendový příloze mladý fronty. A že tak to je, že to psali v novinách!!, a že když nebudu jíst tu mrkev, tak podle výzkumů… atd. Z hlavy jí nevymlátím, že je to pohled nějakýho (dejme tomu) usmrkanýho redaktora, kterej to někde vygoogloval a přidal cukrovou vatu senzačnosti, aby to bylo vůbec čtený. Taky mi trvalo opravdu dlouho, než jsem ji donutil odhlásit si tehdy dost upadající 100+1 zz. Jinými slovy, proč dělat změny, když to nějak funguje, proč hledat jiný názory, když těm, co mi podávaj, rozumim. Máma v dnešní multi-době prostě neprohlídne úplně všechno, žije v omezeným prostoru a je naučená skepsi, a to i přes to, jakej je to bystrej člověk, co to muselo dělat s těma jedincema stádního uvažování…no, to je zas na jinej příběh. Možná, když se vrátim k těm svejm rodičům, dobře je vystihuje slovo „nedůvěřivost“.
Ale vězte, nechci takhle generalizovat celý generace jako celky, jen to trochu zčernobíluju, abyste věděli, co mám na mysli.
Tak mě napadá, že ta moje generace se začínala rozkoukávat za Havla (Husáka jsem zažil jako úplnej mrňous), a pokud platí to, v co věřim, že okolí má na lidi vliv převelikej, měli bysme být jedna z nejliberálnějších generací po dlouhej době a možná taky zase na dlouhou dobu. A znáte nás ne? Myslim, že to platí.
Natálky brácha (*1995) je zase z generace, kde se musíte dovolit spolužáka se značkovýma hadrama, jestli se s nim můžete bavit, když vy žádný nemáte. Tak se těch současnejch dětí pana Klause (nebrat osobně) trochu bojim.
.
.
Budu rád, když napíšete svoje názory, vzpomínky, něco na obranu nebo přidáte olej do ohně. Jak to vidíte třeba (ruku na srdce) sami na sobě? Díky a hezký dny…